Další dva klasicky strávené dny v USA...

Včera jsem měl volno, a tak jsem vstal o něco později. Ne o moc, nedokážu tu jen tak ležet. Nemusel jsem spěchat na snídani, svačinu a dokonce jsem si mohl naložit maso na večeři. Nejdřív jsem však zapl notebook, protože mě žrala jedna věc, kterou jsem nějak nedokoumal v Reversi, které se stále snažím nějak doprogramovávat. S novým dnem přišly nové nápady a za chvilku to bylo.

Prohodil jsem pár vět s otcem na QIPu a pak jsem tam objevil Karviňačku, což mi udělalo fakt velkou radost a vlastně celý den jsem potažmo strávil příjemným dopisováním s ní. Popravdě se trošku bojím návykovosti :D

Mezitím jsem stihl udělat takové věci jako sprchu, naložit to maso a dokonce jsem se i po pár dnech oholil. Nakonec jsem si uklohnil i ten oběd a nebylo to špatné (fotky sem dávat nebudu xD). Celkem pozdě jsem pak jel nakoupit. Má to své výhody, není tolik lidí a člověk má čas si promyslet nákup. V mém případě se to vyplatilo, protože s MVP kartou jsem na nákupu za 30 dolarů ušetřil asi 15 a půl dolaru, což už se fakt vyplatí. Taky mě potěšilo, že na zastávce mi nějaké holky daly celodenní lístek na bus, takže jsem nemusel řešit ani to. Ono se to nezdá, ale těch dolarů se takhle dá ušetřit celkem spousty a nejsem žádný dolarový milionář (zatím), takže...

Jak jsem se vrátil, ještě jsem hecl Karla a dalšího spolubydlu na burger ve Five Guys, kde jsem si teda dal naložit (to víte, indgredience zdarma) a musel se zamyslet, jaký je rozdíl mezi malým pitím za méně peněz a větším za více (na tom by nebylo nic divného), když jsou oba dva na způsob bezedného kelímku. Asi jak podotkl Karel, liší se to v době, když to chce člověk odnést s sebou. Musím říct, že to byl celkem zážitek. Jsou i fotky, ale klasicky jinde. Nakonec jsme si dali malé hranolky. Slečna, která je dělala jimi přeplnila kelímek, a jelikož se zavíralo, tak poté, co jej vložila do sáčku, tam s tím kelímkem vysypala celou várku, kterou dělala, takže jsme za cenu malých hranolek měli tři solidní velké porce. Jedli jsme to celou cestu několik (desítek) bloků do Finnigans. Tam jsme byli krátce, protože mistr Ptošek si zapomněl pas. Nezapomněl, prostě jej odmítám mít takhle při sobě. Řidičák nestačil, takže jsme se vraceli zpět. Musím podotknout, že pas jsem s sebou měl snad jednou, dvakrát a vždycky mi to prošlo. Tentokrát jsem se nechtěl hádat a celkem mi bylo i vhod, že se budeme vracet.

Jednak protože už bylo skoro po půlnoci a aspoň nějaký den je dobré naspat nějaké hodiny, a jednak protože u nás byla skorosousedka Markéta s Lukášem, kterým prý chcou zrušit víza, takže jsem se rozhodl je morálně podpořit. Dali jsme si pivko a bylo celkem fajn.

Dnes ráno jsem si tedy přivstal. Všiml jsem si, že postupem času už vstávám takhle brzo asi jenom já. Kdysi nás bylo plno v kuchyni a teď mám čas a klid, což se mi hodí. Pak jsem vyjel do práce. Opravdu se musím zlepšovat, protože jezdím stejnou trasu čím dál rychleji. Vtipné bylo to, že jsem dorazil na přední bazén, nikdo tam nebyl, tak jsem začal čistit a dělat i práci, kterou bych nemusel, ale chtěl jsem pomoct. Jak už jsem skoro všechno měl, přijel spolubydlící, který nedělá lifeguarda, ale pool operatora, pokecali jsme a pak přijel další plavčík - James. V tom mi došlo, že jsem vlastně na zadním bazénu, takže jsem se na kole rychle přemístil. Musel jsem se trošku smát. Naštěstí na mém bazénu už nebylo moc co dělat a furt jsem tam byl včas.

Pak přišla klasická šichta. Po nějaké době jsme s Charliem zjistili, když jsme dodělali backwash (něco jako pročištění), že nejde pumpa pro wading pool (takové to dětské brouzdaliště). Takže to jsem byl nucen zavřít. Jak přijel elektrikář Brian (nebo prostě nějaký opravář), tak mi začlo nad bazénem buřit, takže jsem zavíral vše. Měl jsem volno, a tak jsem si sjel na přední bazén, pak se vrátil, dočetl časopis 21. století, najedl se, napil a odpočíval. Přišla solidní bouřka.

Pak mi zbývaly ještě asi čtyři hodiny do konce mé desítky, ale dělaly se mi nádherně, protože na můj popud mi přišla opravdu milá SMS z Česka. Pak jsem ještě zavřel jednou kvůli upozornění na vracející se bouřku, která nakonec nepřišla. Nakonec jsem zavřel bazén úplně chvilku před osmou, napsal si pracovní dobu do osmi samozřejmě a vyrazil. Cesta celkem ubíhala. V OC jsem ještě zajel vybrat peníze na nájem, koupil si six pack Yuenglingů, udělal si chilli hot dogy a teď relaxuju na terase. Sice se jelo do Delaware na středeční párty s drinky za půl dolaru, ale na rovinu to kašlu. Dneska ne :)

Takže sedím už za tmy klasicky na terásce, popíjím, poslouchám Nohavicu a bloguju. Moc se mi nechtělo, ale zapl jsem noťas, protože jsem doufal, že někoho, kdo měl vstávat strašně brzo, potkám možná online.

Zítra mě čeká opět stejný bazén i pracovní doba. Ovšem vůbec to neznamená stejný den...