Včera proběhl jeden z nejdůležitějších dní v roce pro američany. Už od rána jsem byl zvědavý, jak to probíhá. Vlajky byly vyvěšeny ještě víc než obvykle a doprava byla celkem zasekaná, ale na první pohled žádná větší změna. Ikdyž zapálení pro Ameriku bylo cítit všude. Asi poprvé jsem se tu cítil tak nějak jako legální vetřelec (tenhle pojem jsem viděl na úřadě, když jsem žádal o pracovní číslo - SSN).
Jel jsem tedy ráno do práce a čekalo mě deset hodin plavčíkování a tak tři hodiny cestování. V tom pařáku fakt paráda. Musel jsem si máknout, protože vše až na čas se opravdu vleklo. S tímhle režimem jsem si nestačil ani nakoupit. Kuba měl mít jen osmičku, takže přijel o dvě hodiny později. Tak nějak jsme oba spoléhali na něj, že po cestě obstará jídlo. Nestalo se tak. Taky měl skluz nebo co, a tak někde na benzínce koupil jen hotdogové žemle. Lepší než nic, ale nic moc. Byl jsem odsouzen k záhubě.
Do toho jsem tam měl menší konflikt, protože nějaký chlapík nemohl pochopit, proč se mi nemůže producírovat na place se psem. Udělal jsem testy vody a vše potřebné, šel si zaplavat a smýt ten pot a mohl jsem začít pracovně hladovět.
O přestávce jsem tedy vzal kolo a rychle jel někam nakoupit. Vydal jsem se na opačnou stranu než znám, protože jsem si myslel, že třeba najdu něco blíž. Omyl. První "večerka" byla celkem blízko, ale kromě chlastu a brambůrků tam nebylo nic. Normálně bych ani nic víc nepotřeboval, ale zrovna teď jsem fakt chtěl nějaké jídlo. Jel jsem dál a za chvíli další obchod u cesty. Stejný obsah. Pak jsem jel asi 3 míle a fakt jsem spěchal a našel nějaký minimarket. Konečně jsem viděl nějaké jídlo, které dokonce dělali i na místě. Vzal jsem tedy 8 kousků kuřecích částí, musel si počkat, než se to usmaží a pak spěchal rychle zpět. Opravdu jsem si máknul, ale stálo to celkem za to. Asi jsem přetáhl pauzu, ale umíral jsem hlady, tak co. Odvezl jsem jídlo i Kubovi a nějak jsme to přežili.
Ke konci šichty (asi hodinu před) se mi zdálo, že zahřmělo, ale obloha byla čistá. Nakonec jsme tedy uznali, že se asi fakt něco blíží. Naštěstí jsem nezmokl. Do toho mi přestala pracovat hlavní pumpa. Ale nevadí.
Jel jsem tedy o něco dříve, napsal si však čas jako bych tam byl do konce (však co?) a čekala mě další krásná cesta. I když - jel jsem s Kubou, který má o dost volnější tempo než já, tak mi to ani moc nepřišlo. Jak jsme přijížděli dál a dál do města, viděli jsme ta přeplněná parkoviště a hromady lidí, kteří se chystali na oslavy a ohňostroj. I to jsme nějak zvládli. Musím říct, že amíci si tohle fakt kočírují a zabezpečili provoz a vůbec vše (4 policisté na křižovatce, dopravní kužely). Kolo jsem nechal na Somersetu a cesta autobusem byla celkem příjemná. Stavili jsme se v obchodě, jak jinak než pro pivka. Koupil jsem si i ledový čaj, abych fakt neplatil za alkoholika. Dopřál jsem si Heineken, Yuengling se mi už chladil (zavolal jsem z autobusu, ať mi ty kuželky nahážou do ledničky) a šel na ubytování.
Rychle jsem koštnul jedno pivínko a šel na pláž koukat na ohňostroj. Bylo tam solidně lidí, udělali jsme fotky, koukli na ohňostroje. Já pak přeskakoval "kotoulem" hořící zbytky a šel se koupat. Naházeli jsme do oceánu i Karla (Moniku) a Darju (Chorvatku), pak jsem si dal sprchu, najedl se a všichni jsme si sedli na terasu a už jen tak popíjeli.
Dneska si zařídím pár věcí a budu odpočívat. Tak zní plán, zatím...
Edit: dostal se mi do rukou kamarádův foťák, takže přikládám dvě fotky z pláže. První je hromadná, kde lze vidět, že mám jako správný lifeguard neopálené sluneční brýle. Na druhé je onen slavný přeskok přeš hořící zbytky rachejtlí. Bohužel byl nafocen až dopad :D
Dodatek: Je to skvělý pocit, když ve skoku zjistíte, že v doskočišti máte ještě pár rozžhavených, doutnajících věcí...