Včera jsem psal o novém bydlení. Nakonec to dopadlo. Ono se ještě nestalo, aby něco někdy nějak nedopadlo (myslím, že to řekl Werich). Poté, co jsem dopsal svůj příspěvek, dorazily na pokoj holky, takže jsme byli tak nějak kompletní.
Stěhování mělo proběhnout v sedm hodin večer a bylo třeba složit tři sta dolarů (100 jako depozit a 200 za první splátku). Musel jsem si nechat převést peníze na svůj účet, ale nakonec se vybrání z bankomatu stejně nekonalo :)
Jeli jsme tam, já se stovkou za kauci (půjčenou od Moniky) a nebyl to žádný problém. Depozit ve výši 1000 dolarů jsme tedy zaplatili i za tři kluky, kteří se nedostavili. Jeden je ještě v ČR a druhý tak nějak vůl. Proč nedorazil ještě pořádně nevím… Třetí byl na vile od zaměstnavatele. Tyto peníze by nám měly být vráceny po předání bytu na konci sezóny zpět majiteli.
Majitel je takový dost vetchý starý pán, který vypadá jako pár minut před smrtí, ale byl opravdu příjemný (jak jinak). Řekl bych, že všem nám jej bylo líto. Když jsme mu dávali ty peníze (tisíc dolarů), ptal se, jestli jsme to přepočítali, že nám věří a chtěl na doklad napsat 2100 dolarů (7 x 300). Nebylo by nijak těžké ho tedy podvést. Tedy pro mě ano, protože si myslím, že nechat ho v tom domnění by dokázala asi fakt jen svině. Já bych na to srdce neměl a myslím, že nikdo z nás, co tam byli.
První splátku pán chtěl tedy až najednou, což jsme dohodli na pátek. Mohli jsme se tam už nastěhovat, ale já to radši nechávám na dnešek nebo zítřek. Je třeba se odhlásit ze současného bydlení, doplatit případné nedoplatky a tak nějak podobně. Dnes má být výplata a očekávám, že nejpozději zítra si ji budu moct vybrat v bankomatu. Šeky nad 100 dolarů totiž nějakou dobu trvají, než se připíšou na účet (předpokládám, že kvůli prověření).
Poté, co jsme tedy složili kauci a dohodli se na dalších platbách, prošli si smlouvu a nějaké informace, smlouvu jsme podepsali. Bydlení to je fakt solidní. Terasa vcelku velká, obývák s televizí taky, místa na spaní je tam dost a majitel nám slíbil obnovení internetu. Sice jsme mu museli vysvětlovat, co je WiFi, ale i to ochotně přijal. Není čemu se divit, že nevěděl co je bezdrátový internet, protože se nám svěřil, že nikdy nevyužil bankomat. Povídal, že žije v minulém století. Chtěl jsem si rýpnout, že to už oboje technologie byly (ikdyž u bezdrátového netu jsem si taky nebyl dvakrát jistý), ale nějak jsem to nakonec udržel.
Tedy klíč už mám, z výplaty stačí něco splatit a zaplatit a další milník v americkém životě je pokořen. Cestou zpět na Somerset jsme vystoupili tuším na osmé ulici, a že zbytek dojdeme přes Boardwalk. Cestou jsme se zastavili, jak jinak, v Mug & Mallet. Už klasicky jsem se pozdravil s personálem a dokonce tam byla i Billy Jo, takže nadšení bylo o to větší na obou stranách. Dali jsme si celkem dost pivek, dostali opět zdarma jako překvapení (vždycky něco dostaneme, nejdřív to bylo alkoholicky ledový čaj s příměsí tabáku nebo něco takového, minule nějaká sladká laskomina prosmažená a opět zmražena) nějaký drink z jahodové ledové tříště, tequily a kdoví čeho ještě. Trošičku nám to vlezlo do hlavy a pokračovali jsme dalšími pivínky nejstaršího amerického pivovaru. Nakonec nám zaúčtovali o dost méně, ale doplnili jsme to dýžkem, takže Češi opět váleli a byli, za doprovodu vyzvánění na zvon pro poslední objednávky, vyzdviženi před celou hospodou. Billy Jo opravdu ten zvon miluje. Pak už byl čas jít, ale ještě jsem si všimnul paní manažerky sexshopu, takže jsem s ní musel prohodit pár slov a byl jsem opět pozván na návštěvu :D
Tou dobou už nám oběma s Lukášem konečně slehlo po tom vydatném obědě, ale hlad jsme šli zaspat.
Dnes máme opět volno proti své vůli, ale co se dá dělat. Venku je ještě větší vedro než včera a už se opravdu těšíme na dnešní cestování pro výplatu, k bance, do aktuálního bydlení a stěhování do nového bydlení. Ještě, že jsem si nevybaloval moc věcí, takže balení nebude na dlouho. Aspoň doufám.
Jsem rád, že nějaký svůj volný čas vyplňuju jednak psaním blogu a jednak programováním. Slíbil jsem si ještě v ČR, že chci nějak zapracovat na hře Reversi a jsem rád, že teď (ještě než se ze mě stane úplně líné prase) se tomu fakt věnuju. Hádám, že na společném bydlení i s nově příchozími (zvláště na dalšího Lukáše, který kvůli státnicím přijede v nejbližších dnech, se těším) už to přes pařby, různé akce a vůbec užívání si jiných věcí, tak lehce nepůjde, leč aspoň na blog se budu snažit čas si udělat. Snad ještě něco málo i nakódím. Blog i programování půjde určitě o dost lépe s internetem. Bez něj mám v obojím tak nějak svázané ruce. Člověk musí více přemýšlet, což občas není na škodu…
2024 ©